Touché Amoré rozezpívali Lucernu

Klišé o shoegazu jako optimistickém žánru s prvním hrábnutím do nástrojů rozbíjí michiganští Greet Death. Nostalgický zvuk silně zkreslených kytar a rezignovaný zpěv nás nutí zadržovat slzy. Ne snad proto, že by písničky této pětice byly nějak dojemné. V současně zasněné i hrubozrné produkci se skrývá cosi hutného a není to jen zvuk. Na slzné kanálky doléhá pocit nepopsatelných ztrát.

„Jsem smutná a dobře nacvičená. Vysoce zdobená odznakem s nápisem ‚Mohlo by to být horší‘,“ vyřvává dav spolu s Jeremym hned první slovo koncertu Touché Amoré po ikonické, prosluněné kytarové melodii v úvodu Flowers and You. Následující New Halloween a Rapture už dostávají fanoušky do opravdového varu. Neutichající sborový zpěv publika a první stage diving naznačují, že minimálně v Lucerna Music Baru nemohlo být lépe.

Každé slovo hřeje a bolí zároveň. Není třeba zoufalých výzev. Každá fráze automaticky vyzývá fanoušky ke zpěvu a skákání.

Touché Amoré slaví desetileté výročí alba Stage Four, jehož prostřednictvím se Jeremy smiřoval se ztrátou své matky a hledal cestu, jak bez ní žít. Něco sice ztratil, s vydáním této desky však získal možnost jezdit turné po celé planetě a sdílet tyto pocity se světem. Každý, kdo poznal ztrátu, ten večer v Lucerně našel své světlo.

Hudba Touché Amoré možná zní na první poslech optimisticky, každá sloka to však rázem vyvrací. Ta další ale jako by říkala: „Bude zase dobře.“ Právě ve sdílené bolesti ten večer nacházíme útěchu, že v tom nejsme sami a že musíme žít dál.

O tom přece hardcore je. O sounáležitosti a kolektivním prožitku. Na této myšlence si zakládají i Touché Amoré. Komunikace s fanoušky je pro ně minimálně stejně důležitá jako skvěle odehraný koncert. Proto se na nás Jeremy dívá, jako by se snažil zapamatovat každou tvář kolem kulatého pódia. A skutečnost, že svíráme kapelu ze všech stran, ještě prohlubuje pocit blízkosti a bezpečí.