Při příchodu do smíchovského klubu Subzero jdeme za povědomým zvukem jako od Deftones. To právě zvučí francouzská Mascara. Závěs odhaluje koncertní sál, ale atmosféra prostory zahaluje nostalgickým oparem nultých let a konce devadesátek. Houpavé, špinavé kytary a zasněný zpěv dávají tušit, že Mascara se vydává cestou takových Narrow Head, Superheaven či Glare.

Má to drive, má to atmosféru. Každé rozvibrování strun, rytmický rozjezd a zpěvákovo hlasové snění jsou extází pro každého, kdo se na téhle hudbě pravidelně sjíždí. Nejsme v pražském klubu, ale kdesi v americkém skateparku v časech, kdy bylo všechno autentičtější. Aby se však neřeklo, i Mascara nám dává vydechnout roztáhlými ambientními pasážemi, snad proto, že jsme na koncertě texaských This Will Destroy You.

Tohle nás zničilo

Hudba This Will Destroy You žije vlastním životem. Kapela se v roce 2024 rozdělila na dvě stejnojmenná tělesa, která samostatně nesou odkaz rané tvorby. Ve výsledku nezáleží na tom, kdo zrovna stojí na pódiu. Čím déle vystoupení trvá, tím nabývá na síle pocit, že hudebníci se zavřenýma očima jsou jen schránky, skrze něž hudba TWDY promlouvá, a my pod pódiem jsme nádoby, do nichž se vlévá. A všichni tak neseme odkaz této legendy, která je větší než my všichni.

Skrýváme se za očními víčky a prožíváme katarzní hudební meditaci. S každou další kompozicí mizí zdi klubu, lidé kolem i roztěkané myšlenky jako mlha nad ránem. Zatímco vzduch protíná křehká úvodní melodie Quiet, dostavuje se pocit nekonečného pádu vesmírem a při explozi nástrojů, kdy zvuk rezonuje podlahou jako rázová vlna, nastává rozpad na atomy v černé díře. Studený pot na čele je výsledkem uvědomění, že existence je nicotná. Skladby přecházejí z ticha do hluku a naopak jako vlny na moři a my se topíme v hlukové depresi. Vždy ale přichází úleva v tichu, které má stejný dopad jako zvuk.

Zvuk je masivní a těžký jako tlak hluboko na dně oceánu a atmosféra působí jako mikrogravitace. TWDY jsou zkušení hypnotizéři. V prvních minutách koncertu je možná ještě mysl nesoustředěná, ale ke konci už prochází všemi těmi hlubokými, těžkými a existenciálními stavy, které je extrémně náročné definovat slovy.

Do reality nás vrací až nečekaný basket s kapelami před klubem. Díky za něj, byla to sranda. Příště zase pod košem?

Subzero, Praha, 30. července.