Otevření reinkarnovaného klubu v Praze

Vůbec poprvé vcházím do nově reinkarnovaného Underdogs', nyní klubu Subzero. Přichází hořkosladké pocity nostalgie, tady jsem prostě doma. Něco je ale přece jen jinak. Křídově bílé stěny zdobí stylové skateboardy, každý s unikátním motivem. Má to streetový vibe, ale kultivovaný.

V prosvětlené a čisté místnosti, která už nepůsobí jako ten sklep, ale útulné místo pro pořádání koncertů, už žhaví nástroje pražští Gordon Cole. Lidí je méně, než je zdrávo, což zabolí u srdíčka. Otázky, proč nechodí na post-rock, pokud to zrovna nejsou God is an Astronaut nebo Mono, však zahání první údery palíček do virblu.

Zvuk je bordel, nástroje se ztrácí v lomozu, ale že nepůjde o promarněnou půl hodinu, je jasné s druhou skladbou. Nasekávané riffy, rovné atmosférické plochy, vesmírné zvuky. Gordon Cole opět dokazují, že jsou jednou z největších současných nadějí české post-rockové scény. Tohle prostě musí bavit každého fanouška nerdského post-math rocku, který má ve své DNA genetické informace Sleepmakeswaves.

Medový zpěv, brutální murmur a vyhrocený řev, přesto je atmosféra hřejivá, přátelská a jako vždy v mém případě vítaná. Elbe sešli se skladbami z připravovaných desek z post-doom metalových hor do snových krajin shoegazu a post-rocku. Je to živější, dynamičtější a klubový masivní zvuk tomu dává cosi navíc. Takovou tu nepopsatelnou sílu zvuku i při zasněných, nadýchaných pasážích, kdy prázdný prostor vyplňují kytarové proudy atmosféry, kopák s basou buší do hrudi a posluchač se cítí v mikrogravitaci.

„Poslední kapelu neznám, jsem unavený, asi půjdu dřív." Zvyk podceňovat poslední vystupující tentokrát rozbili v ten večer jediný zahraniční účinkující Khan. Pocity neopodstatněného skepticismu, s podtónem nepopiratelné mírné zvědavosti, odchází do ticha s prvními tóny hypnotické, jako had se klikatící basy.

Zvuk dosahuje krystalické čistoty, psychedelické čarování se setkává s hutným vyzněním a ostrými hranami takových Russian Circles, ke konci ale decibely možná až moc rostou a pravé ucho rezignuje. Nevadí, basa stále hypnotizuje, jsem v transu a Khan s mými pocity manipulují jako při nějakém voodoo rituálu.

Hypnóza trvá do teď. Jen nevím, jaký podíl na tom má svrchně kvašená IPA Clock ve stylovém plechu Subzero.