Vaudlow hovoří jazykem beze slov

Josh Parra a Matt Bolton k posluchačům pod názvem Vaudlow po čtyřech letech opět promlouvají beze slov. Žádné zběsilé promování na internetu a polovina alba venku před releasem. Dvojice se prezentuje skromně, ať už jde o sociální sítě, tmavý frontcover aktuálního titulu A Language Unspoken či jeho čistě instrumentální obsah.

Mnohaletí přátelé z amerického Nashvillu se zavřeli do intimních prostor ložnic obklopených přírodou a dovolili mladistvé vášni z debutu prosáknout i do temnější, místy na poměry jejich post-rocku divočejší a občas lehce jednotvárně znějící kolekce skladeb z roku 2023.

A Language Unspoken hovoří v jazyku euforickém i transcendentním. Zvonivé kytarové brnkání se přelévá do zvukově vrstvených cyklón a naopak. Mračna se stahují a místo blesků pulzují samply s elektronikou. Vaudlow jsou mladí a jdou na věc rychle. Majestátní gradace oproti takovým This Will Destroy You zvládají na poloviční hrací ploše, a i když je uctívají, klišé nechávají starším.

Mládí kapely se nezapře ani ve zvuku, jenž by slušel kdejaké metalcorové partě. Ale v post-rocku zní opravdu svěže. Pamatuji na komentář pod klipem ke skladbě Blue Desolate z debutu.

„Explosions in the Sky se setkávají s post-hardcorovými vibracemi."

Tvrzení, že Vaudlow zní jako hardcorová kapela hrající post-rock, není úplně zcestné.

Vaudlow oslavují mládí moderním, lehce trendy (v dobrém slova smyslu) přístupem. O novátorském uchopení žánru nemůže být řeč, ale o svěžím a atraktivním určitě ano. Mohou tak oslovit i posluchače daleko za hranicí svého žánru. Vždyť se jejich starší videoklipy objevovaly bok po boku moderny na corovém kanálu Dreamboud.

A Language Unspoken je místy velice expresivní deskou vhodnou k bloudění ve vlastních myšlenkách. Každý poslech se díky tomu liší od těch předchozích a stále je co objevovat nebo měnit vlastní přístup k nahrávce. Vaudlow hovoří jazykem zvuku nesvázaně k těm, co nechtějí jen poslouchat, ale naslouchat a představovat si.